• Document: Ota Pavel. Smrt krásných srnců
  • Size: 693.62 KB
  • Uploaded: 2019-04-16 16:19:46
  • Status: Successfully converted


Some snippets from your converted document:

Ota Pavel Smrt krásných srnců 1 Nejdražší ve střední Evropě Moje maminka strašně touţila jet před válkou do Itálie. Nechtěla ani tak vidět Michelangelovy sochy a obrazy Leonarda da Vinci, jako si přála vykoupat se v teplém moři. Protoţe maminka pocházela ze Dřině u Kladna, kde byl jen ubohý kachní rybníček, pokrytý hustým zeleným ţabincem, a nikdy toho koupání jako malá holka neuţila. A tak se vţdycky zjara ptávala tatínka: „Leoušku, pojedeme letos?" Mŧj tatínek Leo obvykle odvětil, ţe právě letos nemáme dost peněz, a dokazoval, ţe podle jeho názoru je to na Berounce u Křivoklátu o moc lepší. Mŧj tatínek měl totiţ daleko jinačí starosti. V popředí jeho zájmŧ stál obchod a ryby. V obojím neuvěřitelně vynikal, rybám však dával přednost a to byla věčná škoda pro naši rodinu a také pro švédskou firmu Elektrolux, kde dělal obchodního cestujícího s ledničkami a vysavači. Častokrát se přímo vytratil z obchodní cesty a našli ho obvykle na Berounce, jak chytá se svým nejlepším přítelem převozníkem Karlem Proškem štiky na okouny. Ta jeho láska k rybám vyvrcholila rozhodnutím, ţe zakoupí pro naši rodinu rybník i s kapry. Budeme mít nejen své vlastní kapry, ale ještě na nich při výlovu vyděláme spousty peněz. Maminka se dívala na celý podnik skepticky a upozorňovala tatínka, aby se do toho nepouštěl, ţe to není jeho branţe. Ale příliš neprotestovala, tatínek při takové příleţitosti obvykle dost křičel, jenom nakonec poznamenala, jestli bychom za ty peníze neměli raději jet do Itálie. Tatínek ani nepromluvil, jenom na ni vrhl odmítavý pohled. Byl totiţ přesvědčen, ţe rozumí obchodu líp neţ maminka a všichni její křesťanští příbuzní dohromady. V tomto pohledu byla obsaţena tisíciletá moudrost předkŧ a také holá skutečnost, ţe za ty peníze, co kapři vynesou, budeme moci jet do Itálie i s celým příbuzenstvem. Musím podotknout, ţe toho se maminka obávala nejvíc. A tatínek sháněl rybník. Měl o tom svou představu hluboké jímavé duše. Rybník obklopený nakloněnými vrbami, sem tam srdcovitý leknín se ţlutými kalichy květŧ a ve vodě prosluněné paprsky plavou kapři jako telata. Za touto představou tatínek přímo letěl jako včela za pylem. Projel kus české země, ale takový rybník na prodej nenacházel. 2 Aţ v Kročehlavech za ním přišel jeho známý pan doktor Václavík, veliký silný chlap, pod nosem fousky. Pan doktor povídal tatínkovi, jenţ měl tehdy bŧhvíproč titul inspektora: „Pane inspektore, nechtěl byste si koupit moje ryby?" V tatínkovi hrklo: „Co by to stálo, pane doktore?" Pan doktor: „Deset tisíc. Přinesu vám účet, abyste viděl, kolik jsem dal před lety za malé kapry. Pochopitelně, ţe od té doby značně vyrostli. Však uvidíte." Tatínek na to: „Vám já věřím, pane doktore." A pan doktor: „Pojďte, aspoň vám ukáţu, jací jsou tam kapři." A jak šli, tak uţ po cestě mého tatínka napadla předtucha, ţe to bude ono. Bylo to to známé neselhávající tušení, které mu uţ napřed říkalo, kde prodá ledničku a kde vysavač a kde je to marné zvonit anebo klepat. Tak jako cítil na dálku dobrý obchod, tak vnímal tentokrát svŧj vyvolený rybník a v něm bachraté kapry. Zastavili se na hrázi a pan doktor Václavík nechal tatínka pokochat se tím pohledem. Rozkládal se tu nevelký obdélníkový rybník, po stranách světle zelené vrby smáčely své proutí v klidné vodě a sem tam leţel na hladině leknín se ţlutými květy. Tatínek povzdychl a jeho přítel, pan doktor Václavík, pronesl významně: „A teď ty kapři." Vytáhl z kapsy ţemli. Rozlomil ji a pŧlku vhodil ke hrázi. Pan doktor se jistě usmíval a tatínek nespouštěl ze ţemle oči. Najednou se prolomila hladina, objevilo se ţluté velké tělo a obrovitá tlama udělala chlamst! A ţemle zmizela. Tatínek zaúpěl: „Prokrista, ten má aspoň pět kilo." A pan doktor řekl významně: „Šest." A tím to bylo hotovo. Tatínek zajel domŧ pro všechny naše úspory a maminka se mohla utěšovat, ţe máme rybník s vlastními kapry. Rybník měl jedinou nevýhodu, byl od Prahy daleko. Od toho dne však tatínek často zářil, občas se nepřítomně usmíval a maminka říkala, ţe je zase duchem u kaprŧ v Kročehlavech. Maminka měla pro tatínkovy slabosti vţdycky pochopení a tak taky přistupovala na nekonečné rozhovory o tom, jak asi kapři rostou. Tatínek si mnul ruce a říkal mamince: „Hermínko, majlant na nich vyděláme, majlant." 3 Já nevěděl, co je to majlant, ale muselo to být něco krásného a velkého, protoţe tatínek se blaţeně usmíval a hladil maminku po rukou. Blíţil se podzim a s ním výlov našeho prvního rybníka

Recently converted files (publicly available):